Tento článek je převzatý z portálu MFantasy.cz, který jako mediální partner antologie Žena se lvem připravil pro své čtenáře rozhovory se spisovatelkami z prvního dílu. Nachystal tak 4 rozhovory s 3 autorkami – v třetím na všetečné dotazy odpovídaly Hanina Veselá, Zuzana Stožická a Miroslava Dvořáková.

Rozehřívací otázka: Nebe nebo peklo? A proč?

Hanina Veselá: Rozhodně peklo. Protože je tam teplo a světlo a oheň. Protože se odtamtud nedá nikam spadnout. A nejstarší literární klasici a osobnosti doby najdeš právě tam: Homér. Caesar. Vergilius, můj oblíbený Petronius… To jsou hrdinové mého dětství. Tehdy jsem byla okouzlena antikou. A protože jsem právnička, tak stejně nemám na výběr.

Zuzana Stožická: Nebo – v duchu Werichovej piesne „Nebe na zemi“. A možno v širšom zmysle – ako hranica nášho (aspoň relatívne) známeho sveta, kadiaľ poletia vesmírne lode na ceste tam, kam sa ešte človek nevydal. Prečo? Stále sa odmietam vzdať nádeje (čo je vraj prvá vec, ktorú od vás žiadajú pri pekelnej bráne).

Miroslava Dvořáková: Jednoznačně peklo, protože nebe, alespoň jak si je představuji, mi připadá poněkud nudné. Nenabízí příliš příležitostí k růstu. Může být konejšivé spočinout v Boží milosti, ale dělat to na věky věků? Na bráně pekla je prý napsáno: „Zanechejte vší naděje, vy, kteří vstupujete.“ To mi připadá jako výzva. Provokativní příslib typu: „Jo, bude to bolet, ale rýsuje se zde příslib nové zkušenosti.“ Mám pocit, že kdyby opravdu žádná naděje nezbývala, tak ten, který to upozornění na pekelnou bránu napsal, by se s žádnými výhrůžkami neobtěžoval.

Povězte nám – co si myslíte o nápadu vytvořit antologii povídek čistě ženských autorek, které pocházejí z České republiky a Slovenska?

Hanina Veselá: Odvážný počin. V poslední době knižní trh tematickým antologiím nepřál, až téměř přestaly vycházet. Jaká škoda! Žena se lvem spolu s dalšími třemi slibovanými antologiemi má jedinečnou šanci tuto díru na knižním trhu vyplnit. Teď jen přesvědčit čtenáře, aby se na projekt, kde jsou zapojeny téměř jenom ženy, nedívali skrz prsty. Myslím, že kniha má v tomto ohledu hezky nakročeno.

Zuzana Stožická: Projekt Lehké fantazijno sa mi páčil od prvej chvíle a som veľmi rada, že môžem byť jeho súčasťou. Pre mňa je živou ilustráciou skutočnosti, že aspoň na poli domácej fantastiky sa svet pohol správnym smerom. Veď ešte nedávno si domáci autori dávali cudzojazyčne znejúce pseudonymy (lebo knihu Čecha alebo Slováka by si vraj kúpilo menej čitateľov) a žien bolo medzi nimi ako šafranu. Áno, aj dnes je predstava štvorzväzkovej ženskej antológie odvážna, ale v každom správnom príbehu predsa odvážnemu šťastie praje. Keď sa k tomu pridá aj odhodlanie a úctyhodné množstvo práce, ktorú dokázali odviesť editorky, verím, že projekt vyjde v celej plánovanej šírke a získa svoje miesto v srdciach a knižniciach ľudí.

Miroslava Dvořáková: Sbírka Žena se lvem je tvrdě vydřeným dítětem editorek Zuzany Hlouškové a Františky Vrbenské. Ta kniha je krásná na první pohled díky nezapomenutelné ilustraci na obálce od Jany Šouflové a díky osvěžujícím motivům na kartách. Myslím si, že je to skvělý nápad, protože naše jazyky a naše kultury jsou příjemně příbuzné. Při čtení slovensky psaných textů se cítím bezpečně a důvěrně – nikdy nemám pochybnosti, co se porozumění týká. Obecně příliš neřeším, zda je autorem žena či muž, pokud je dílo dobré. Ale vzhledem k jisté převaze mužů v tomto žánru si říkám: Proč ne?

Každá z autorek získala zapojením do antologie svou vlastní výkladovou kartu, která ji vyobrazuje. Podílela jste se nějak na tom, jak bude finální verze vypadat? A co na svou kartu říkáte?

Hanina Veselá: Na mě připadla LEST, která na první pohled nemusí působit vesrkze lichotivě. Lest však může být i užitečná – kolik životů mohla zachránit ve válce? Na kartě držím Evino jablko, masku lišky a paví pera – symbolizující pýchu? Jímá mne podezření, že si pan malíř nejen o mně, ale i o hrdinech mých dalších děl stačil něco zjistit. Ke kartě jsem měla jen dva návrhy – upravit outfit a zvětšit prsa. První byl akceptován, druhý nikoliv. K mému „Mizerovi z Mexika“ se karta hodí. Hlavní hrdina – onen mizera, z jehož úhlu pohledu je příběh vyprávěn – si na zdárné lsti založil celou kariéru.

Zuzana Stožická: Prispela som iba poviedkou a fotografiou, ktorou sa výtvarník inšpiroval. Víly-zostavovateľky mi prisúdili heslo „Prevaha“. Prevahu sa hrdinovia príbehu naozaj snažia získať, no bábkovodičská štylizácia obrázku mi príliš nesedí. Keby som obrázok k mojej poviedke mala navrhnúť sama, dala by som tam postavu v bielom plášti, ktorá do bludiska vypúšťa nejakého pekného laboratórneho hlodavca.

Miroslava Dvořáková: Mojí kartou je Jednota a je na ní žena objímající planetu. Symbolizuje sjednocení protikladů a sdílení. Protože je ta žena nahá, byla jsem dotázána, zda mi to nevadí. Sakra, že nevadí! Je to symbol a není v tom ani špetka lascivnosti. Líbí se mi, protože naprosto přesně vystihuje náboj a poslání mého příběhu.

Jak se vaše povídka váže k titulní kartě Žena se lvem, resp. k tarotovému motivu „SÍLA“? A můžete naše čtenáře krátce s povídkou seznámit?

Hanina Veselá: Můj Mizera ladí i s titulní SÍLOU.  On, válečný veterán z francouzsko-mexické války, sám sebe pokládá za slabocha a těžce nese ztrátu dolní končetiny. Současně to není žádný svatoušek a na své životní cestě se řídí heslem Carpe diem! Okolnosti ho však donutí předvést se čtenářům i v odlišném světle. Skutečného Hrdinu totiž v sobě může skrývat kdokoliv. Povídka v antologii zastupuje lovecraftovský horor a pohrává si s historickými a mytologickými prvky.

Zuzana Stožická: Poviedka „Rubinova liečba“ sa točí okolo vzťahu silnejšieho a slabšieho, moci a zodpovednosti, dávania a prijímania na osobnej aj spoločenskej úrovni. Odohráva sa v nie príliš vzdialenej budúcnosti, v nie príliš vzdialenej krajine, v privilegovanom nemocničnom zariadení, kde vedci zostrojili inteligentný multiorgánový podporný sytém. Ten zachraňuje životy, ktoré medicína predtým považovala za stratené, umožňuje dorastanie amputovaných končatín a vôbec koná zázraky – stará sa o pacienta ako telo matky o svoj plod. Lenže čo ak sa materinská stránka systému vymkne spod kontroly? Pacient Rubin si na veľa nespomína, ale o svoju integritu bude bojovať ako lev.

Miroslava Dvořáková: Moje povídka se jmenuje „Návrat“ a je o staré ženě, která došla na konec životní cesty, vychovala děti, pochovala manžela. Místo aby chodila zapalovat svíčku na hřbitov, koupí starý zdevastovaný dům. Tentýž, o kterém si v dětství vysnila, že v něm jednou bude bydlet. Při rekonstrukci se probourá do zazděného skladiště, ve kterém objeví podivnou důvěrně známou „věc“, která tam ve tmě a prachu přes půl století čekala jen na ni… Moje hrdinka má odvahu dělat věci po svém, i když si lidé kolem ťukají na čelo. Není závislá na přitakávání okolí, aby si potvrdila, že je skutečná. V tom je její síla a v tom rezonuje náboj povídky s motivem Síly symbolizované Ženou se lvem.

Závěrečná otázka pro všechny: Je něco, co byste chtěla vzkázat čtenářům MFantasy?

Hanina Veselá: Pokud se vám Žena se lvem zalíbí, nezapomeňte ji ohodnotit (nejlépe s glorifikujícím komentářem) i na knižních databázích. Vás to nic nestojí a nás to potěší.

Zuzana Stožická: Nečakajte od ženského písania iba červenú knižnicu – Žena s levom ponúka všetky farby.

Miroslava Dvořáková: Chtěla bych čtenářům MFantasy popřát, aby jim ty knihy při čtení dodaly tolik inspirace a zábavy, jako přinesly nám, autorkám, když jsme do nich psaly.