Tento článek je převzatý z portálu MFantasy.cz, který jako mediální partner antologie Žena se lvem připravil pro své čtenáře rozhovory se spisovatelkami z prvního dílu. Nachystal tak 4 rozhovory s 3 autorkami – v tom druhém na všetečné dotazy odpovídaly Lucie Lukačovičová, Dana Beranová a Julie Nováková.

Rozehřívací otázka: Vesmírná loď nebo hřbet jednorožce? A proč?

Lucie Lukačovičová: Vesmírná loď. Má potenciál být pro cestování – i jiné aktivity – podstatně pohodlnější.

Dana Beranová: Rozhodně hřbet jednorožce, protože vždycky raději poslouchám tlukot srdce než burácení motoru, dotknu se teplé srsti než chladného kovu, navštívím začarovaný les než cizí galaxii… A do kina půjdu na fantasy než na sci-fi.

Julie Nováková: Jednoznačně vesmírná loď! Mohl by mě snad jednorožec dopravit alespoň na Měsíc, případně i k jiným planetám? (Pravda, asi by záleželo na tom, jak bych si ho napsala. Ale raději nechci vidět ten poměr paliva a užitné hmotnosti…) Vždycky jsem toužila cestovat do vesmíru. Nejlepší na tom je, že se mi ten sen může splnit. Jistě, je to nepravděpodobné, ale zdaleka ne nemožné. Na loňském Mezinárodním astronautickém kongresu, kam jsem se podívala díky sponzorskému programu ESA, jsem měla to štěstí se setkat s ředitelem ESA Janem Wörnerem a mimo jiné debatovat o jeho konceptu „měsíční vesnice“ (Moon Village). S novou administrací se k Měsíci možná začne přiklánět i NASA, může dojít na spolupráci s Čínou, Indií, soukromými firmami… Můžeme si představit budoucnost, v níž bude koncept realizován a v níž se jednou podívám na Měsíc, ať už proto, abych studovala využití místních zdrojů pro pěstování rostlin (jak moc musíme upravit regolit, aby v něm ve chráněném skleníku něco rostlo?), vliv dlouhodobého pobytu v nízké gravitaci a kosmickém radiačním prostředí na zdraví, věnovala se výzkumu chování v těchto podmínkách, nebo třeba napsala sérii reportáží. Možná to bude někdo z vás, kdo se tam podívá. Nebo možná, byť zřejmě se zpožděním oproti ambicióznímu plánu, uspěje Musk se svým snem kolonizace Marsu a někdo z nás se dostane tam… O jízdě na hřbetu jednorožce si můžu nechat zdát (pokud se nenajde nějaký dost šílený genový inženýr), ale šanci se dostat na palubu vesmírné lodi má přinejmenším moje či mladší generace doopravdy.

Prozraďte nám, jak se stalo, že jste se ocitla v Ženě se lvem? Váže se k tomu nějaký příběh, který nám ukáže, jak jste se ke společenství českých a slovenských žen projektu Lehké fantazijno dostala?

Lucie Lukačovičová: Řešila jsem, čím pohánět a jak nejlíp využít v boji magicko-mechanickou zbroj – a Františku Vrbenskou a Zuzanu Hlouškovou to zjevně zaujalo.

Dana Beranová: Svoji povídku jsem četla na jednom hudebně-literárním večeru u nás v Jičíně. Byl na téma fantasy, který jsem vymyslela hlavně jako příležitost zazpívat si fantasy písničky, kterých jsme s manželem několik složili. Písnička o upírech nebo vlkodlakovi se prostě na naše obvyklá vystoupení, jako jsou vánoční koncerty, vítání občánků nebo vernisáže, moc nehodí… A právě na ten pořad zavítala Zuzana Hloušková a přizvala mě do projektu.

Julie Nováková: Na rozdíl od minulé otázky, tady zní realita poněkud nudně: Stejně jako to bývá v jakékoli jiné antologii, oslovily mě editorky s tím, zda nechci do jejich sborníku přispět povídkou, a já jsem souhlasila. Jednu vhodnou už jsem dokonce měla hotovou – stačilo si ji přeložit do češtiny… Ale nechci čtenáře MFantasy nudit podobně přímočarým výčtem. Zábavnější by možná bylo si něco vymyslet, třeba takhle:

Den byl bouřlivý a temný jako noc. Osamělými chodbami školy se rozléhaly jen mé kroky. Žaludek se mi stáhl, když se zvenčí ozvalo další zahřmění. Kde jsou všichni? Vtom se za okny zablýsklo znovu a mně poskočilo srdce. Ve dveřích na konci chodby blesk osvětlil temnou siluetu!

„Haló?“ zvolala jsem a váhavě se vydala vpřed. Konec chodby tonul ve tmě, ale zničehonic mi vyrazilo vstříc rytmické klapání hůlky. Klap, klap… Jako bych přimrzla na místě. Otoč se, uteč…

Další blesk – a ozářil postavu přímo přede mnou!

„Františko,“ vydechla jsem si. „Ty jsi mě tedy vyděsila!“

Rty drobné ženy se roztáhly do znepokojivého úsměvu. „Mám pro tebe nabídku. Takovou, která se neodmítá…“

(Ve skutečnosti to byl StarCon 2015, Františka mě zcela nevinně odchytila v hloučku lidí mezi přednáškami uprostřed světlého dne a se svým vždy přítomným milým úsměvem se mi zmínila o projektu a zeptala se, jestli bych se ráda zapojila. Ale to není tak dramatické, že?)

Mohla byste čtenářům MFantasy představit v krátkosti vaši povídku?

Lucie Lukačovičová: Představte si viktoriánskou éru, až na to, že stroje nepohání pára, ale tajemná esence nazývaná aether. V aetherpunkovém světě můžete očekávat podivné vynálezy, dámy v korzetech, šílené uctívače démonů, lovce příšer a občas nějaké to zábavné posednutí.

Dana Beranová: Moje povídka obsahuje dvě hlavní emoce, které nás lidi pohánějí. Lásku a strach. Když se spojí, vznikne síla, která překoná cokoliv, třeba i dlouho ctěné morální kodexy, nebo dlouho potlačované strachy.

Julie Nováková: Představte si, že byste pomocí neurálních implantátů mohli léčit různé neuropsychiatrické poruchy. Už dávno existuje léčba některých těžších forem deprese pomocí implantovaných elektrod, tak si představte něco na podobném principu, nicméně mnohem vyladěnějšího a složitějšího. Autistická dívka Mandy na popud rodičů obdrží implantát, který jí umožní snáz komunikovat s ostatními lidmi, rozumět jim a navazovat vztahy. Tím to ale nekončí – a poté, co si Mandy vymůže nový hudební implantát, se její osobnost začne nečekaným způsobem štěpit. Jaké to má důsledky pro ni i její okolí? To už si přečtěte v povídce.

Jaký máte vztah k tarotu? Všimla jsem si, že každá z povídek dostala svou vlastní výkladovou kartu. Sedí na vás nebo je to jen pěkná ilustrace?

Lucie Lukačovičová: Sbírám různá provedení tarotových balíčků, ta tradiční i neobvyklá, příležitostně se věnuji výkladu. Vlastně sbírám nejen balíčky karet, ale i různé divinační techniky jako takové, ať jde o tarot, runy, I-ťing nebo cokoli dalšího. Jestli karta Síla sedí na mne, ať posoudí jiní, ale rozhodně sedí na mou povídku. A pro zajímavost: jsem narozena ve znamení Lva.

Dana Beranová: U kartářky jsem byla několikrát. Občas jsem odcházela rozjuchaná, jindy zamyšlená nebo skříplá. Když se naplnila tragická předpověď, nějaký čas jsem o kartách nechtěla ani slyšet. Časem jsem se ale otřepala a zrovna nedávno, v létě, zase na výklad zašla. Karty mi tentokrát radily úplně jasně, kudy se dát. Nevím, zda je to má vodnářská povaha, že když všichni říkají doprava, já se vydám doleva, nebo je to tím, že jsem výkladu tak úplně nevěřila… Každopádně jsem radu neposlechla a nelituji. To rozhodnutí je stejně vždycky na nás, ať už zvolíme v těžké situaci jakoukoliv berličku, jednou ji musíme zahodit. Karta, která byla vybrána pro mě, se mi moc líbí. Myslím, že odpovídá tarotovému principu Císařovny – tedy porozumění, péči, důvěře, tvořivosti. Tvořivá jsem a o to ostatní se někdy s větším jindy s menším úspěchem snažím.

Julie Nováková: Tarot mám ráda jako fantasy rekvizitu. Vymítač duchů v opeře Gustav Meyer (mj. z povídky Nesnáze s Wagnerem, antologie Bájná stvoření; anglicky vyjde v dubnu v magazínu GigaNotoSaurus) se při své práci hodně spoléhá na výklad tarotu a právě kvůli této povídce – a několika navazujícím, které se chystají k vydání – jsem si o něm leccos dohledala. Osobně mi připadá jako zábavná kratochvíle, u které si možná někdo může uvědomit něco, co už podvědomě věděl; magie a jasnovidectví u mě ale zůstávají pevně zakořeněné ve světě fantasy, ne naší realitě. Obrázek na kartě mě pobavil, rekvizitami (housle a implantáty) sedí spíš na povídku než na mě, ale název karty – Sebevědomí – mě poměrně vystihuje.

Závěrečná otázka pro všechny: Je něco, co byste chtěla vzkázat čtenářům MFantasy?

Lucie Lukačovičová: Moje povídka poskytne bonusový zážitek těm, kdo se bojí jehel 🙂

Dana Beranová: Až si přečtete Ženu se lvem, můžete si zkrátit čekání na její mladší sestru některou z knížek autorek, které do první části  antologie přispěly. Třeba právě tou mojí – prvním dílem z plánované tetralogie, která vyšla pod názvem Eva a Kniha poznání. Stejně jako v mé povídce i v mé knížce se musí hlavní hrdinka naučit spoléhat sama na sebe, překonat staré křivdy a strachy, přijmout svůj osud, který není vůbec snadný. Při tom si ale stihne i užívat nově objevený fantasy svět – svět stromidů. Moc ráda vás v něm potkám.

Julie Nováková: Žijte dlouho a blaze? Nechť vás provází Síla? Anebo jednoduše – čtěte moje knihy (a samozřejmě i dalších autorek z antologie!). Pokud vás baví sborníky a máte rádi SF, sáhněte po antologii Terra nullius. Raději romány – a ideálně série? Trilogie Blíženci bude ideální volba. Nebo nejraději povídky, ale od jediného autora? Máte štěstí, na přelomu tohoto a příštího roku by mi měla vyjít sbírka povídek. V podobné době má také vyjít moje historická detektivka Smrt má vůni manzanilly. Nudit se zkrátka nebudete!