Jak jsme loutkohráli a besedovali o čokoládě v Jotunheimu

Ohled za příjemnou besedou s Jiřím Dluhošem, Zuzanou Hlouškovou, Janem Kovanicem a Františkou Vrbenskou v libereckém Jotunheimu nejen o Vesmíru s čokoládou. Mezi účastníky se objevila též Karolína Francová a Jitka Ládrová.

Před šesti týdny (22. ledna) jsme vyrazili do libereckého knihkupectví a klubu Jotunheim jen pár set kroků od městské radnice. Pro nás z nížin to v tu dobu byla jediná možnost v této zimě vidět alespoň poprašek tajícího sněhu a ojíněné stromy jen pár metrů od dálnice. Počasí hrozilo námrazou, mžilo a bylo těsně nad nulou, nicméně samotné loutkové představení a beseda byly hřejivým bodem na konci této cesty ve stínu Rudé Rennerovy věže (viz série Karolíny Francové).

Po šesté večerní náš kašpárek bez zábran (v podání Jana Hlouška) uvedl loutkové divadlo Fantastická zvířecí rada. Lev, sova, drak a labuť radily autorce, kterak býti slavnou, kterak se psaním uživiti nebo jak na motivaci k práci. Papírové loutky namalované Františkou Vrbenskou vedla sama Františka, Honza Hloušek a Martin Vondráček, kteří jim zároveň propůjčili hlasy. Divadlo bylo inspirováno Zvířecí radou od Smila Flašky z Pardubic a neslo se ve verších. Úryvek nahraný mobilním přístrojem můžete najít zde na Facebooku klubu.

Ukázka z divadla

Labuť

Já vím, já vím, já vím,
Já ti dobře poradím!
Dbej především na čistotu duše,
Jinak vyzní každá snaha hluše.
Co ze srdce nevyprýští,
To zbytečně se jen tříští.
Žij v čistotě volné lásky,
A pak říkám bez nadsázky,
Že získáš přízeň fanů mnohých,
Co k úspěchu tě doprovodí.

Drak

Já říkám, drž se rady mojí:
Piš, co máš nejraději.
Na sebe spolehni se přec,
ať záře tvé vůle plane,
že všechno kolem zastíní.
K ničemu ať tě nenutí
Řiď se jenom dle své chuti,
Sladké jídlo, sladké pití.
A spát! To je živobytí!
Inspirace pak sama přijde
A obdiv čtenářů tě nemine.

Sova

Kdepak, kdepak!
To by to dopadlo!
Vůbec nikdy nespi mnoho,
Říkám, vyvaruj se toho!
Střez se sociálních sítí,
Ať tě do nich nezachytí.
Kdo na netu pořád sedí,
Psaní si pak málo hledí,
A netuší, co mu škodí,
Na duši i těle hyne,
Zatímco drahý čas plyne,
Který takto marně ztratí
Nikdy se mu nenavrátí.
Jiní však budou vydávat,
slávu, ceny získávat!

Lev

Huš! Sýčku jeden!
Chceš-li slávu – vol nástroj jiný!
Za tebe ať mluví činy!
A tak poslechni mé rady,
Nechoď ani do zahrady,
ač léto, ty sepiš dílo nové.
Nebo raději rovnou dvě.
Nebudeš mít škodu žádnou –
Horlivostí se neztrácí!
Až uvidí tě v plné práci,
Povzbudí se editorů snaha,
Dosáhnouti pro tebe blaha.
Pak čtenářům s očí nesejdeš
A úspěchu jistě dosáhneš.

Postřehy z besedy

Diváci se shodli na tom, že mnohá témata z knihy jsou nadčasová, a to ať už jde o otázku ekologie, nebo tu hlavní, a to lidský strach a úzkost například dětí šikanovaných pro jejich tloušťku.

Přítomní se také něco málo dozvěděli, co vedlo k vydání Vesmíru s čokoládou naším nakladatelstvím. Jiří Dluhoš potvrdil, že příběh knížky vznikal již někdy na konci dvacátého století, a proto svět, který on a jeho matka Jana Rečková stvořili, připomíná přelom století, ačkoliv jeho definice takto snadno odbýt rozhodně nelze. Hosté se shodli, že svět je prostě specifický pro Janu Rečkovovou. Městské státy tak připomínají naši civilizaci konce 90. let, ale přitom v celém příběhu nezazní například ani zmínka o železnici. Možná tam je, jen nehraje žádnou významnou roli. Také nejsou přítomné mobilní telefony, ale jakási podoba internetu existuje a v bohatších městských státech k němu mají přístup mnohé děti z domova i pro hraní her. Nicméně v jiných státech na síť chodí jen ten, kdo ho opravdu potřebuje, nebo kdo navštíví školní studovnu apod.

hosté besedy v Jotunheimu: Jan Kovanic, Františka Vrbenská, Zuzana Hloušková a Jiří Dluhoš

Zaznělo, že Vesmír s čokoládou mnozí vydavatelé odmítali, protože jde o knihu, která se těžko klasifikuje a odhaduje, jak se zalíbí většinovému čtenáři fantastiky. Kniha působí jako román pro děti nebo mládež, ale přitom má co říct hlavně dospělým a pro děti do cca dvanácti let je spíše nevhodná. Trochu tak patří mezi knížky jako je Malý princ, které si můžete přečíst v raném věku, ale pokud se k nim vrátíte o pár desítek let později, najdete v nich mnoho nového.

Padly různé zajímavosti o čokoládě nebo o další tvorbě Jany Rečkové. Jirka Dluhoš zmínil, že se občas zabývá myšlenkou vývoje společnosti macků desítky let po konci knihy. Rád by se k tomu někdy vrátil písemně, jen se obává, aby nepřevládal příliš temný pohled a jen stinné stránky budoucí integrace těchto jedinců, když mu nebude protipólem Jana Rečková a její přístup. Ostatně Vesmír s čokoládou také původně vznikal jako samostatné epizodky, s jejichž propojením ona pomohla.

Z publika zazněla i otázka, zda je kniha humorná. Jednoznačné odpovědi se tazatelka nedočkala, ale přítomní se shodli na tom, že kniha má humorné prvky, které ji odlehčují, ačkoliv témat je místy vážné a těžké. Určitý druh humoru doplňuje zvláštní atmosféru knihy a snad pomáhá, že je tak i přes vážná témata na pozadí chytlavá.

K zamyšlení pro naše nakladatelství byly nápady na panely muzea výživy a macků, které by se instalovaly na některých conech. Myšlenka přítomné zaujala tak, že začali zvažovat přímo krátkou linii o gastronomii ve fantastické literatuře třeba a Festival fantazie v Chotěboři.

Nakonec část účastníků pokračovala ve všeobecné diskuzi v nedaleké restauraci s nejen bosenskou kuchyní a i střepy štěstí z převrhnuté sklenice nealkoholického piva musely být (a nejvíce je ocenili ti naproti, kterým se dostaly do jejich čerstvě přinesené pizzy).

Cesta domů nakonec probíhala klidně a působila bezpečněji než směrem tam, jelikož mžení ustalo a teploty se nedostaly pod nulu.

Závěrem musíme poděkovat organizátorkám Karličce Klihosmečkové a Janě Ptáčkové, které pomohly s organizací i moderováním besedy.

papírové loutky lva a sovy od Františky Vrbenské

Štítky: , , , ,

Zatím žádné komentáře.

Napsat komentář