Jaroslav Svoboda: Na počátku bylo…

Když se na vesmírné lodi na dlouhé mezihvězdné cestě porouchá jediný záchod, je to horor i pro jediného lidského účastníka cesty. A to ještě netuší, co všechno z jeho toaletního problému vzejde.

Desátá povídka ze série více či méně propojených re-pre povídek poprvé vyšla v knížce Odpor je zbytečný v roce 2012.

Poznámka: Sotva se knížka Odpor je zbytečný dostala z tiskárny, na Mezinárodní vesmírné stanici nad Zemí došlo též k poruše na toaletách a astronauti museli chodit konat potřebu do ruského modulu.

Nabízený e-book patří do e-Čítárny pro první čtenáře za pár korun a se zvyšující se cenou podle prodaných kusů. Více o e-Čítárně v Jak nakupovat.

Ukázka z povídky

(…)
Nervozita profesora Paty nebyla ve chvíli, kdy Jasmínový paprsek překročil už polovinu vzdále­nosti k cíli, způsobena jenom blížící se konferencí. Náladu mu mnohem více kazila jedna o dost banálnější záležitost. Banalita problému byla tak prostá, že přiměla profesora přemýšlet o dobách jeho pradědečka, kdy by se situace, která nyní vyvstala, určitě stát nemohla. Jaké to byly zlaté časy mechanických převodníků a trubkových systémů ve 20. století!
„Tak jak to vypadá?!“ zeptal se Pata videokomu, nervózně přitom sedíc na polstrovaném křesle na hlavní palubě. Na videu se objevila tvář androidky v podobě dvacetileté stewardky zdravých ženských tvarů, největší zázrak společnosti Malý&Slabý po roce P.
Její tvář zdařile nasimulovala zachmuřený výraz: „Bohužel, mé opravářské podprogramy nejsou aktualizované, poškození systému nedokážu s mými schopnostmi napravit. Vypadá to snad na mechanickou závadu s poškozeným relé…“
„Neříkej mi, v čem je chyba, řekni mi, kdy to už konečně opravíš!“ prskal Pata rozčileně na komunikační jednotku.
„Závadu nelze v době našeho letu opravit, budete muset vydržet, až zakotvíme u orbitální stanice…“ odpověděla mu androidka s výrazem děvčete, které se co chvíli rozbrečí.
„Ale já s intenzivním emocionálním vypětím zdůrazňuji, že nemůžu déle čekat vzhledem k pregnant­ně silným peristaltickým pohybům, ale co tobě mám co vykládat? Copak tvůj kybermozek neví, že když má člověk velkou potřebu, tak ji musí vykonat a na nic nečekat?“ A pro sebe si ještě dodal: „Jak je vůbec možný, aby se v takovéhle létající supermašině mohl rozbít záchod?“
Možné to bylo. Na vině byla památeční ocelová sponka, která v nestřeženém okamžiku vypadla profesoru Patovi z kapsy, když byl asi hodinku před objevením závady na návštěvě toalety. V průběhu letu navštívil onu místnůstku už popáté. Trávicí a vyměšovací trakt stárnoucího profesora takhle běžně reagoval na zvýšenou hladinu stresu. Ocelová sponka, která byla vyrobena asi sto let před rokem P a díky několikagenerační péči rodiny Patů vypadala stále jako nová (drahocenná to památka na významného předka, který se v minulosti stal dokonce prezidentem jednoho maličkého bezvýznamného státu na Zemi) zapadla do bidetózního segmentu, čímž spojila dva obvody, které se přehřály a vyzkratovaly a tím přiměly magnetický spínač poklopu, aby krycím prkýnkem uzavřel mísu. Uzavření mísy se naštěstí událo až potom, co Pata kabinku opustil. Kdyby se to stalo ve chvíli, kdy ještě na toaletě pobýval, zřejmě by se stal historicky prvním člověkem, kterého se při kosmickém letu snažilo do mísy vmáčknout záchodové prkénko…
Toaletní program Sifon Omega, který je součástí Heuristicky Analogové Jednotky Záchodového Loculia (taktéž z dílny legendární firmy M&S), sice zaznamenal neobvyklou aktivitu prkénka, ale situaci se snažil vyřešit tak, že se pokusil přepólovat napájení magnetického zámku a tak kotevní drážky uvolnit. Jelikož po poslední renovaci jachty zapomněl instalatér načíst do Sifonu nová data, nemohl tento primitivní program tušit, že pokusem o přepólování zámku dojde k jeho nadmíru pevnému zavaření. Toaletní mísa se stala uzavřeným trezorem.
(…)

Štítky: , , , , , ,

Zatím žádné komentáře.

Napsat komentář