Jak dopadne střet obyčejného krtka s justicí využívající nejmodernější výpočetní techniku? Povídka vypráví o vyšetřování nebohého zahrádkáře terorizovaného malým černým zvířátkem, jež provedla policie za pomocí nového automatizovaného softwaru Sherlock.

• Autor: Jan Hloušek
• Žánr: real prediction (re-pre)
• Rozsah: 14 stran
• Dostupné formáty: pdf, epub, mobi

Čtvrtá povídka ze série více či méně propojených re-pre povídek poprvé vyšla v knížce Odpor je zbytečný v roce 2012.

Ukázka z povídky

(…)
Policista se pokusil vyťukat cizokrajně znějící jméno do počítače.
„Omlouvám se, ale máme na výslechy teďka nový program od firmy Malý&Slabý a ten mě nepustí, dokud to tam nevyplním všechno,“ pravil policista s provinilým výrazem. „Co tam máme dál?“ pokračoval. „Aha, národnost.“
Kodluha se poškrábal ve vousech. „Víte, on tatínek byl Řek a maminka zas od Kolína, takže mi v žilách koluje půlka české a tři čtvrtiny řecké krve,“ pokusil se o žert.
Policistovi se na tváři usadil nechápavý výraz.
Kodluha si povzdechl a napověděl: „Česko-řecká.“
Policista se obrátil k obrazovce a jal se jedním prstem vyťukávat sdělené údaje.
„Nemyslete si, ten novej program je děsně chytrej,“ utrousil po chvíli nadšeně. „Jmenuje se Sherlock, to jako ten slavný detektiv. Má pekelný vychytávky. My ho dostali na testování od M&S zdarma, jinak bychom si ho nemohli dovolit,“ povídal dál policista čelem stále otočený k obrazovce. „Když mu tam všechno zadám, tak vypracuje nejpravděpodobnější hypotézy, a dokonce je propojenej se státním zastupitelstvím a soudem, takže sám dělá obvinění i žalobu a spis se už nemůže ztratit jako dřív,“ vysvětloval policista, zatímco se mračil na červený blikající nápis na obrazovce, pak zvedl sluchátko telefonu a vyťukal číslo.
„Ahoj, Vendulo! To jsem já Vašek… No jasně, na oslavu přijdu… Hele, něco bych od tebe potřeboval. Mám tu u výslechu jednoho nadpolovičního Řeka a ten blbej program mě nepustí dál, dokud tu nebudu mít tlumočníka. Nevíš, jestli někdo z kluků nemluví řecky? Hmmm… Aha, nemluví.“
Policista se přísně obrátil na Kodluhu: „Je mi to moc líto, ale řeckého tlumočníka takhle narychlo neseženem. Nemohl by to být nějaký podobný jazyk?“
„Co takhle turecky?“ neubránil se Kodluha sarkasmu.
Policista se obrátil k telefonu: „Hele, Vendulo, a nemáš tam někoho s turečtinou? Máš? To je super, můžeš mi ho poslat na šestnáctku?“
Kodluha zbledl. Nečekal, že policista nepozná ironii. „Počkejte, nadstrážmistře, já turecky neumím a vlastně neumím ani řecky. Odvolejte to. Vždyť vidíte, že mluvím česky.“
Policista se zarazil, pomalu odložil sluchátko a podíval se na vousáče. „Jste si jistý, že nepožadujete tlumočníka?“
Kodluha rychle přikývl.
„Tak Vendulo, toho Turka mi neposílej, doznal se, že umí česky.“
Policista položil telefon, otočil se zpátky k obrazovce. „Takže národnost čes-ká,“ doplnil do příslušné kolonky. Červený blikající nápis zmizel a policistovi se po tváři roztáhl úsměv. „No neříkal jsem to! Je to děsně chytrý program,“ dodal.
(…)