1) Když se v antologii vydávají jenom autorky, musí se tudíž jednat o součást feministického hnutí.

Naše reakce: Budete si to myslet i u ženského pěveckého sboru nebo u ženského fotbalového družstva? Ženy a muži jsou přece rovnoprávné bytosti. A o tom je i naše antologie, je prostě jen pouhou aplikací, že tato rovnost platí i v literatuře. Můžeme si proto dělat sbírky povídek psané výlučně ženami, aniž bychom tím vyjadřovali nějaký boj za emancipaci. Nač? My už emancipované jsme. My si svou plně emancipovanou situaci jenom bezvadně užíváme. Jako autorky představujeme světy, v nichž mají ženy i muži své místo a jsou stejně významní pro zachování ontologické rovnováhy, a hrdinky, jejíž pojetí není černobílé, ale jako silné lidské bytosti, schopné sledovat své vlastní cíle, prát se s osudem, ale zároveň volit i neagresivní řešení, a které nejsou pouze v pasivní roli erotického objektu. Prostě jen do povídek promítáme svou novou životní zkušenost, kterou se odlišujeme od mnohých literárních klišé a stereotypů. Naší rétorikou není boj za emancipaci ani brekot, že ženská fantastika není oceňována tak, jak by si zasloužila. Čtyřmi antologiemi promlouváme nahlas svým psaním a – slovy autora předmluvy Zdeňka Rampase – tvoříme „monument vztyčený na oslavu dokonalého vítězství“. Naše ženské mnohohlasí je tudíž důkazem, že můžeme psát svobodně a že je náš hlas slyšet. V hudbě vznikají pěvecké sbory z nějakého důvodu – protože souznění více hlasů má svou specifickou kvalitu. Proč by tomu tak nemohlo být i v literatuře?

2) Za antologií stojí jenom samé ženy a tím vyjadřují vyhraněný postoj vůči mužům.

Naše reakce: Spolupráci s muži se vůbec nebráníme. Autorem ilustrací (karet) je Jaroslav Svoboda (a nejedná se o mužský pseudonym), mezi korektory se najdou muži, autory předmluv jsou u všech svazků muži, role kmotrů při křtech se ujímají muži, recenzenti jsou často muži.

3) Autorkami povídek jsou pouze ženy, z čehož vyplývá, že předvádějí především tzv. ženské psaní.

Naše reakce: Ženské psaní jako koncept odmítáme. Každý autor a každá autorka má svůj specifický rukopis. Zatím nejsou k dispozici žádné relevantní výzkumy, nicméně i ad hoc testy ukázaly, že u anonymních textů lze jen těžko odhadnout pohlaví osoby, která ho napsala. V našem případě se nejedná ani o tzv. červenou knihovnu, ani o romantické polohy new adult fantasy. Témata lásky, sexu, mateřství a životního zrání jsou pojata způsobem, který leckoho překvapí. Proto také odmítáme nějakou předem stanovenou cílovou skupinu, naše knihy mohou číst ženy i muži, mladí lidé i ti dříve narození. Neuzavíráme se ani před čtenářkami a čtenáři z mainstreamu.

4) Antologie byla dostatečně podpořena kampaní přes portál Startovač a dalšími médii, tudíž si už další propagaci nezaslouží.

Naše reakce: Bez propagace nejsou předplatitelé, bez předplatitelů nemůžeme projekt realizovat. Portál Startovač nám pomohl u vydání prvního svazku, kampaně pro svazky následující již vede naše nakladatelství samo (a opustilo částečně doporučenou rétoriku konzultanta ze Startovače), a to hlavně s pomocí dobrovolníků. Celý projekt má neziskový charakter, byť využívá nástrojů běžného knižního trhu (knihkupectví, distributoři, booktrailery apod.) Veškerý zisk je znovu investován do vydání dalšího dílu.