Vilma Kadlečková – o autorce

Narodila se v Praze. Absolvovala střední ekonomickou školu a následně knihovnictví na FF UK. Studium zahradní architektury na MZLU Brno z rodinných důvodů nedokončila. Od roku 1994 je vdaná za Martina Klímu (se kterým v 90. letech spolupracovala na vydávání hry Dračí doupě) a dívčí příjmení Kadlečková používá dál jako literární pseudonym. Její povídky se začaly objevovat ve fanzinech a v literárních soutěžích SF klubů v roce 1987 (zvítězila např. v soutěžích O nejlepší fantasy, O stříbřitělesklý halmochron, Cena Karla Čapka). Na počátku devadesátých let v rychlém sledu vydala několik knih, ale poté se na dlouhou dobu odmlčela. Od roku 2007 znovu publikuje. Většina jejích prací náleží k cyklu Legendy o argenitu. Jsou to příběhy na rozhraní science fiction a fantasy ze světa, ve kterém funguje psychotronika. Součástí cyklu jsou například starší romány Na pomezí Eternaalu, Meče Lorgan, Stavitelé věží, několik novel z poslední doby a také její nejznámější dílo, sága Mycelium (2013 – 2022), která jednoznačně v současné české fantastice zaujímá přední příčky a bylo oceněno Magnesií Literou v kategorii fantastika za rok 2022. Do žánru fantasy spadají její novely Pán všech krůpějí, O snovačce a přemyslovi, povídky v antologiích Ondřeje Jireše a příspěvek do projektu Tajná kniha Šerosvitu. Povídky s čistě ženskou tématikou píše jen výjimečně (povídka Elixír stáří v antologii O čem ženy píší). Povídka Bez Krásky a bez zvířete vznikla přímo pro antologii Žena se lvem (2016) a je to brutální vize nejšťastnější možné verze typicky ženského osudu. Její povídky v minulých letech vyšly také v antologiích Hlubiny města, Jiný kraj, Krev, monstra a cukroví, Trosky Země a jiných.
V poslední době se začala věnovat také výtvarnému umění. Její akvarely a olejomalby se objevují na výstavách výtvarného sdružení Tomato Art. Jeden z jejích obrazů zdobí i obálku antologie Ozvěny portugalských legend (2025), v niž zároveň vydala i psychologizující fantasy noveletu Abismo das naus.